Únor 2009

9 SB

28. února 2009 v 19:29 | inka
pro sabussku za SB

Jen pro moje SB !!!!

28. února 2009 v 13:47 | inka

pro moje SB



ahoj moje SB ted právě bych vás prosila o vaše ICQ abych vás mohla kontaktovat Dajuška a Askuška jsem ho našla na jejím blogu tak jsem si jí přidala snad jí to nevadí kdiby jí to vadilo tak at písne ale doufam že ne a toto je jen pro me SB !!! Moje icq je 468982599 a napište mi vaše ICQ raději na majl www.inkamejzlikova@seznam.cz . Tak ahoj a mějte se moc a moc hezky . Inka

přátelství

28. února 2009 v 13:24 | inka
Často slýcháme o nerozlučných koních nebo jiných přátelských vztazích mezi koňmi a při kontaktu s nimi můžeme zjistit, že koně mají svou hlavu: někteří, jak se zdá, se mají rádi, jiní se vůbec nemohou vystát. Jak koně dávají najevo svou náklonnost nebo averzi?
PŘÁTELSTVÍ MEZI KOŇMI OPRAVDU EXISTUJE!
Každý určitě někdy slyšel srdceryvné řehtání koně, když mu z pastviny odvedli jeho druha. Anebo byl svědkem přemrštěného vítání při jeho návratu. Lidské pocity bychom sice neměli přenášet na koně, ale na druhé straně kůň dokáže velmi dobře dávat najevo svou náklonnost nebo averzi.
Stádový pud
Ve stádu divokých koní je stádový pud ještě velmi silný. Každý kůň posluchá svůj pud sebezáchovy, který mu velí zařadit se do stáda. Podřídí se pravidlům skupiny, aby nebyl vyloučen. Pokud se totiž od svého stáda oddělí a bude sám, může se stát snadnou kořistí dravých zvířat.
Komunikace
Soudržnost stáda se neustále posiluje. Koně spolu komunikují slabým řehtáním a méně či více přátelským frkáním. Těmito signály, které jsou velmi dobře doprovázeny řečí těla, si koně navzájem sledují, jaké místo ve stádu zaujímají. Koně se navzájem očichávají, olizují se, lehce se oždibují a hrají si spolu.
Známe se?
Každý kůň ve stádu rozezná hlas a pach druhých koní. Kůň, který do stáda nepatří, je tak okamžitě rozpoznán. A každý také zná své místo v hierarcgii stáda. Mnozí koně si velmi dobře rozumějí a přímo se na sebe "lepí". Jiní si naproti tomu zachovávají spíše odstup.
Stádový pud ve stáji
I když je kůň chován ve stáji, jeho stádový pud zůstává zachován. Ostatní koně jsou pro něho to nejdůležitější. Stáj je takříkajíc jeho stádem. Když se vrací do stáje, ocitá se zároveň v bezpečí svých druhů.
Hierarchie
Navzdory omezeným konaktům, které kůň může s ostatními ve stáji navázat, existuje i tady pevná hierarchie. Mnohých koní se ti ostatní bojí. Tato zvířata jsou velmi dominantní. jiní jsou naproti tomu ke svým druhům velmi přátelští a ihned se jim podřizují.
Nerozluční
Někdy se dva koně spřátelí, když stojí ve stáji vedle sebe. Stojí bok po boku celý den a skrz mřížoví boxu se mohou navzájem očichávat. Když pak jde jeden z nich ze stáje, jeho druh za ním hlasitě řehtá a při jeho návratu ho opět radostně vítá. Někdy se spřátelí i koně, kteří nestojí přímo vedle sebe. Pokud se mají očividně rádi, můžeme je samozřejmě bez problémů nechat společně na pastvině. Podporujte kladné a přátelské vztahy vašeho koně k ostatním koním. Uklidňuje ho to, podporuje jeho duševní rovnováhu a může si s nimi po koňsku hrát.
Znepřátelení
Na druhé straně ale existují také sousedé v boxes, kteří se nemohou vystát. Nenechají si ujít jedinou příležitost k tomu, aby se navzájem nedráždili a nekopaly do stěn boxu. Při žrádle jsou na sebe obzvlášť zlí. Nejlepší je přemístit znepřátelené koně tak, aby nestáli přímo vedle sebe. Je zbytečné jednoho či druhého stále dráždit přítomností neoblíbeného souseda.
DAJÍ SE KOŇSKÁ PŘÁTELSTVÍ VYSVĚTLIT?
Důvodem pro náklonnost mezi děma koňmi je často velká důvěrnost. Ti dva se znají od bezstarostného hříběcího věku, prostě už se znají celá léta! Jiní zase uzavřou přátelství během léta společně stráveného na pastvišti. O koňských přátelstvích toho ale moc konkrétního nevíme. Pravděpodobně při tom hraje velkou roli, tak jako u jiných zvířat, pach.
Respektujte náklonnost
I když o důvodech pro koňskou náklonnost nebo averzi víme jen velmi málo, neměli bychom stavět vedle sebe do boxů dva koně, kteří se nemohou vystát, a naopak ani nerozdělovat od sebe koně, kteří na sobě navzájem velmi lpí. Kdo svého koně dobře zná, ten to určitě nikdy neodělá!!!

pro SB

28. února 2009 v 11:00 | inka
a toto je pro všechny moje SB!!A doufam že se vam to líbí!

je mě to jedno!!

28. února 2009 v 10:46 | inka
takže sem se rozhodla že moje SB nemusí navštěvovat můj blog.Ale opět se to změnilo Dajuška a Askuška můj blog ted navštěvují více takže sem s nimi moc spokojená ale Najky co jsem myslela že mě navštěvuje tak to byl omyl moc bych jí prosila aby můj blog taky někdy navštívila !!Ja už jsem tam byla pokolikaty takže Dajuška a Askuška je můj nejvěrnější blog a nechci o něj příjít!!Mějte se hezky!

pro Aske at se brzo uzdraví

28. února 2009 v 10:38 | inka
pro Dajušku a Askušku.At se Aske brzo uzdraví a bude opět plná elánu.Ahoj a pozdravuj Aske a měj se hezky.Inka

blog slaví!!!!!!!!!

27. února 2009 v 18:02 | inka
blog slaví .Nevíte co??No slaví všechno co se tu odehrálo a všechny spřatelené blogy.Tak vas zvu na oslavu .Bude se konat 25.3.2009 v ten den mam narozky tak se bude slavit .Všichni kdo chce přijít at příjde ale oslava je pouze pro holky a moje SB !!!Pokud někdo nemuže ten den na počítač at mi to napíše na ICQ a pokud ho nemate tak mi to písněte do rubriky ,,ankety"ale bylqa bych rada kdybi jste přišly všichni ještě vam písnu na vaše blogy aby jste o tom věděli a pokyny jsem vam v tomto zahrnula takže příjdte.Začatek bude kolem 16 :00 tak příjdte bude pokec pomocí komentařu budem hrat ruzny hry atd....Tak příjdte pa pa Inka

pro Simi

27. února 2009 v 14:39 | inka
pro simi za SB

8 SB

27. února 2009 v 14:37 | inka
tak mam novy SB se simi

Avril Lavinge

27. února 2009 v 14:28 | inka

Avril Lavigne - biografie

Kanadská zpěvačka Avril Lavigne (celým jménem Avril Ramona Lavigne Whibley, nikoliv Avril Lavinge) se narodila 27. září 1984 v Belleville v Ontariu. Avril je ve znamení Panny. Její rodiče jsou francouzského původu, nicméně Avril francouzsky nemluví. Matka Judy o Avril říká, že jejího hudebního talentu si všimla, když byly Avril dva roky a zpívala s ní písně z kostela. Když bylo Avril 5 let, přestěhovala se s rodinou do města Napanee. Kanadský časopis "Canadian Business Magazine" ji v roce 2006 zařadil na sedmou příčku do žebříčku nejvlivnějších Kanaďanů v Hollywoodu.
Avril Lavigne vyhrála v roce 1998 talentovou soutěž a získala tak možnost zazpívat si s Shaniou Twain na jejím prvním velkém turné. Vystoupila na jejím koncertě v Ottawě a zazpívala píseň "What Made You Say That".
//<![CDATA[ //]]> //<![CDATA[ window.google_render_ad(); //]]>

něco malo o Avril

27. února 2009 v 14:22 | inka

koně a něco o nich

27. února 2009 v 11:28 | inka
Koně patří do čeledi lichokopytníků. Jsou to savci na vysokých nohách, kteří našlapují jenom na špičku středních prstů. Jsou to rychlí a vytrvalí běžci, kteří obývají především pouště a stepi. Pohybují se krokem, klusem nebo cvalem. Když cválají, při každém skoku mají na zlomek sekundy všechna čtyři kopyta ve vzduchu. Nejrychlejší dostihoví koně cválají na kratší vzdálenost rychlostí více než 65 km/h. Všechny divoké druhy mají kolmo stojící hřívu a tmavý úhořovitý pruh na hřbetě. Živí se trávou, ale za špatných podmínek žerou i listí a výhonky dřevin. Na rozdíl od přežvýkavců je jejich nedělený žaludek poměrně malý.
Doba rozmnožování není omezena na určité roční období. Hřebci bojují o klisnu tak, že se obcházejí, honí, koušou a kopou. Poražený hřebec prchne. Jestliže to v zajetí není možné, může dojít i ke smrtelným zraněním. Doba březosti trvá asi 11 měsíců (50 týdnů). Na svět přichází většinou jen jedno hříbě. Když se má hříbě narodit, vyhledává klisna samotu: rodí zpravidla v noci a bez cizí pomoci. Záhy po porodu vstává: hříbě potřebuje očistit od plodových obalů a vod - matka ho tedy olíže, tím mládě očistí a masáží rozproudí jeho krevní oběh. Hříbátko vstává do hodiny po porodu. K prvnímu kroku mu někdy pomůže klisna - postrčí ho nosem k vemínku plnému mléka. Hříbě za den vypije 15-20 litrů mateřského mléka, ale saje po malých dávkách, aby mu nevadilo v pohybu.
U koní je sociální péče o tělo, přičemž se koně vzájemně škrábou zuby na krku, hrudi a plecích. Zrak, sluch a čich jsou vyvinuty dobře. Zrak slouží koni pro zevrubnou orientaci: oči jsou posazeny tak, aby viděl do stran a z velké části i dozadu. Obsáhne tak široké pole - téměř tři sta šedesáti stupňové panoráma. Koňské oči mají většinou temně hnědou barvu, setkáváme se však i s okem světlehnědým, šedomodrým, u světlých koní a u albínů se vyskytuje i oko červené. Jejich oči jsou hluboké a výrazné, odrážejí povahové rysy, nálady, stavy i proměny. Ani uši nemají všichni koně stejné. Pohyblivé uši jsou pro koně též důležitým signálním dorozumívacím prostředkem - podle jejich polohy lze soudit, v jakém je kůň rozpoložení a k čemu se chystá. Vnímá na velikou vzdálenost i tiché šelesty. Podle počtu, velikosti a opotřebení zubů dokáží odborníci poznat věk koně. Čich - nejdůležitější smysl koní, zaznamenává pachy či vůně na vzdálenost několika desítek metrů. Pokud kůň může, snaží se pohybovat proti větru, aby mohl nasávat důležité pachové stopy. Čichem se orientuje ve tmě, v mlze a v hustém lese. Čich koně varuje před ohrožením a je pro orientaci koně i pro vzájemné dorozumívání nesmírně důležitý.
Lidský život je třikrát delší než život koně. Osmnáctiletý člověk dosahuje dospělosti - osmnáctiletí kůň už se sklání ke stáří. Kůň se průměrně dožije 20-25 let. Jen ve výjimečných případech dosáhne i čtyřicítky.
Kostra je mimořádně účelná, pevná a odolná. Skládá se z 252 kostí. Ocas - hustý svazek tvrdých a ostrých žíní slouží koni při skoku a cvalu jako "kormidlo", v klidu k odhánění dotěrného hmyzu. Žíně rostou jako vlasy, ocas se prodlužuje a houstne. Kupírování už se dnes dělá jen u těžkých koní.
Soužití ve stádě určuje dodnes jejich chování - koně jsou typicky společenská, stádová zvířata, svůj stádový pud dědí, je jim hluboce vrozen a nedá se ničím podstatně ovlivnit. Domestikace, soužití s člověkem a tedy zajištěný život v bezpečných stájích mnohé změnily (např. temperament koní), instinktivní chování však nikoli. K domestikaci došlo nejprve ve stepních oblastech Asie, později i na evropském území. První písemné zmínky o koni, jakožto běžném domácím a chovném zvířeti, se dochovaly v Mezopotámii a ve starých čínských záznamech z údobí kolem 3500 let př.n.l

info o koních

26. února 2009 v 15:46 | inka

Je kůň dostatečně zahřátý?

Ve studeném počasí se můžete přesvědčit,
zda je kůň správně zahřátý, tak, že mu sáhnete
na bázi ušního boltce (za uchem) nebo za loket.
Tyto oblasti by měly být na dotek velmi teplé.
Koně mají tendenci se při vlhkém počasí třást,
protože izolační schopnost jejich srsti není příliš vyso
ká.

Něco o koních

Když vlastníte či máte nějaký vstah ke koním,
musíte pochopit, že koníka nelze jen zajíždět,
ale musíte se ho naučit vnímat.
Pokud jezdíte v nějakém jezdeckém klubu,
oblíbíte si jednoho koně a ten pro vás strašně znamená.
Každý kůň vás vnímá jinak a vy také vnímáte
každého koně jinak. Když se kůň chová,
jak se říká ,,hajzlík" potom budete muset použít bič.

Umí kůň mluvit?

Jaké zvuky koně vydávají už víme.
Ale může kůň mluvit?
Tím se také zabývali odborníci....
Ukazuje se, že hlasové projevy koní příjemci naznačují,
v jakém rozpoložení se kůň nachází a jestli je rozrušený
nebo ospalý. Pokud nevěříte, a domníváte se, že jste schopni
rozpoznat, co kůň sděluje individuálními hlasovými projevy,
zkuste si poslechnout magnetofonové nahrávky bez možnosti vidět
,
co kůň dělá. Budete překvapeni, jak je obtížné obsah jeho ,,mluvy" identifikovat.
Když je například kůň osamělý, postupně se rozrušuje a může začít řehtat.
Toto řehtání se s postupující evolucí začne jednou provždy spojovat s danou situací, takže získává přesně určený obsah, znamenající ,,jsem osamělý",
a odlišuje se od hlasového projevu koně připraveného k reprodukci.
Proč se tedy u koní nebo dalších zvířat nemohl vyvinout způsob
dorozumívání podobný lidské řeči? Je to logické. Není-li totiž kůň přihlouplým
člověkem (nebo - dle koňského názoru - člověk lehce retardovaným koněm!),
každá z obou stran zastává vlastní, navzájem odlišný názor na to,
co je dobré a co špatné - a také rozdílný názor na to, jak tyto věci dělat.
A jednou z nich je právě komunikace.

Věk koně

PRŮMĚRNÝ VĚK: Nejvýše 20 let

TROJÍ DOSPĚLOST:
V 9 - 12 měsících - pohlavní dospělost
v 3 - 4 letech - chovná dospělost
v 5 - 7 letech - tělesná dospělost
- nejvyšší výkonosti kůň dosahuje mezi 7 - 12 rokem.

Doporučované hodnoty mikroklimatu stáje

OPTIMÁLNÍ TEPLOTA
léto - do 20 stupňů
zima - min. +6 stupňů
RELATIVNÍ VLHKOST
60 - 80% (max. 85%)
PROUDĚNÍ VZDUCHU
léto - 0,5 m/s
zima - 0,25 m/s


VÍTE,ŽE...

...nejstarší známý kůň byl z Anglie a jmenoval se starý Billy? Dožil se převelikých 62 let!!!
...největší kůň byl peršeronský kůň, který se jmenoval Dr.Le Gear. Měřil 2,1 m a vážil 312 kg.
...nejmenší zaznamenaný kůň byl hřebec pojmenovaný Little Pumkin, byl vysoký 35,5 cm a vážil pouze 9 kg.
...nejrychlejší kůň se jmenoval Big Racket. V závodě ne čtvrt míle v Mexico City dosáhl rychlosti 69,21 km/h.


RECEPT

Mrkvové koňské koláčky
1 šálek strouhané mrkve,1 strouhané červené jablko, 2 polévkové lžíce oleje, 1/4 šálku melasy, 1 polévková lžíce soli, 1 šálek ovsa, 1 šálek mouky
Postup: Zapněte troubu na 350 stupňů. Smíchejte nastrouhané jablko, mrkev, olej a melasu. Přidejte sůl,oves a vše dobře promíchejte. Vyválejte a vytvarujte. Pečte v troubě 20 minut nebo až do zhnědnutí. Nechte vychladnout a dobrou chuť čtyřnohým přátelům!!!

vlasztnosti koní

26. února 2009 v 14:39 | inka

Vlastnosti koní

Člověk, který po staletí koně využíval, si všímal především jejich užitkových vlastností, shromáždil bohaté zkušenosti a dokonce o nich sepsal množství knih. Známe však koně opravdu dobře?

Foto: Martina Trávníčková


Víme přesně, co a jak vnímají, co cítí a prožívají? Umíme detailně vysvětlit, čím je určováno jejich chování? A dokážeme respektovat jejich zvláštní projevy? Znalost vlastností koní je pro jezdectví nepostradatelná. Pouze ten, kdo se stále pokouší koním porozumět, se může ve styku s nimi správně chovat. Koně jsou stádovými zvířaty. Kůň žil odjakživa ve stádu a stádo mělo (a má) svoji pevně stanovenou hierarchii. Ve volné přírodě žili koně v pěti až dvacetičlenných skupinách. Soužití ve stádě se za dlouhé generace stalo hlavním způsobem života koní, určuje dodnes jejich chování - koně jsou typicky společenská, stádová zvířata. Svůj stádový pud dědí, je jim hluboce vrozen a nedá se ničím podstatně ovlivnit. Domestikace, soužití s člověkem a tedy zajištěný život v bezpečných stájích mnohé změnily (např. temperament koní), instinktivní chování však nikoli. Kůň vyžaduje společníka, samota mu nevyhovuje a dobrý chovatel tuto potřebu respektuje. Stádo mu poskytuje ochranu a jistotu. Žádný kůň není rád sám - na tuto situaci si musí pozvolna zvykat.
http://www.arabika.pl/grafika/hodowla_panorama.jpeg
Pevnou hierarchii, pravidla, jak se k sobě navzájem chovat, jim zajišťují přežití ve stádě. Boje o postavení se nejčastěji vyskytují mezi hříbaty, ale i tehdy, přijde-li do stáda nový jedinec. Jde o instinktivní chování. Hravá hříbata běžně souboje dospělých koní napodobují. Vzpínají se, skáčou a s vybočenou zádí vyhazují…Ale i dospělí koně své souboje především naznačují - vzpínají se, přetlačují, štípou svými zuby, ale málokdy se poraní. Na druhé straně umí koně projevovat i jemné chování, výraznou vzájemnou náklonnost a zvědavost.Každý jezdec si musí uvědomit, že kůň si chce i ve vzájemném vztahu s člověkem ujasnit hierarchii. Pouze takový jezdec, který bude působit klidně, jistě a důsledně, bude koněm akceptován jako výše postavený. Jde o to, vytvořit dobrou kombinaci, ve které se oba partneři respektují. Je samozřejmé, že jezdec musí mít nad svým koněm převahu a ovládat jej. Na druhou stranu si ale musí získat důvěru svého koně, jinak nebude kůň ani ochoten se pro svého jezdce angažovat.





Vlastnosti koní 2


vše o mím nejjjj plemeni

26. února 2009 v 14:38 | inka
Obrazek

Fríský kůň
Popis plemene:
Výška: 152,5 - 162,5cm
Zbarvení: jen vraníci
Stavba těla: poněkud dlouhá hlava s krátkýma ušima a ostražitým výrazem, elegantní klenutý krk s dlouhou vlající hřívou, silné plece, mohutné kompaktní tělo se silnou skloněnou zádí a poněkud nízko nasazeným hustým ocasem, krátké silné končetiny s kvalitními kostmi a rousy.
ObrazekCharakter:
charakteristiku fríského kone nejlépe zachycuji slova: krotký, energický, ochotný,pracovitý, věrný a citlivý.
Možnost využití: jsou známí z tradičních show, kde jsou zapřaženi do dvoukolových vozíků. Vozatajci jsou při těchto show oblečeni do typických fríských selských krojů. Také pod sedlem je frísky kůň spolehlivý přítel. Má dokonce talent pro drezurní výcvik a je známý jako kůň vhodný pro vysokou drezurní školu.
Chody: v klusu je nápadný hrdým
projevem a vysokou akcí.
Zajímavé údaje: Vznešené držení těla z něj činí ideálního koně pro slavnostní příležitosti. Tito koně byli součástí šestispřeží táhnoucího holandský královský kočár při zahajovací ceremonii Světových jezdeckých her v Haagu v roce 1994.
Vývoj a zajimavosti: patří mezi nejstarší plemena v evropě
a v průběhu staletí ovlivnil celou řadu jiných plemen, především oldenburga v německu a britské fellské a daleské poníky.
ObrazekDomovem plemene je Frísko v severní části holandska. Byli zde objeveny zbytky starobylého chladnokrevného typu těžkého koně, z něhož dnešní frísky kůň pravděpodobně pochází. Vychodní krev, zanesena do holandska během křížových výprav, měla vliv
na vývoj fríského koně, stejně jako andaluská
za osmileté války, kdy bylo holandsko okupováno španěly. Frís, který se takto vyvinul, byl pohyblivý všestranný kůň, vhodný jak pro práci na poli, ale díky své schopnosti rychlého klusu rovněž do zápřeže a pod sedlo. V
průběhu 19.stol. kdy se zvýšila poptávka
po rychlejších koní do lehké zápřeže(pohybujících se převážně klusem), se chovatelé snažili vylepšit již prostorný vysoký klus křížením s klusákem. To vedlo
k
tomu že byl frísky kůň zušlechtěn a ztratil svou funkci v zemědělství. Na počátku první světové války se jeho počet drasticky snížil a pokles pokračoval i mezi válkami. Nicméně nedostatek pohonných hmot po válce vedlo k jeho oživení jako zemědělského koně, neboť farmáři se znovu vrátili k jeho funkci tažného koně. Ve druhé polovině tohoto století vzrostl zájem o toto plemeno a nyní je oblíbeným kočárovým koněm. Dobře vyvážený Frís se vznosným držením těla působí nadmíru atraktivně, když je zapřažen v tradiční fríské dvoukolce na vysokých kolech. Plemeno je proslulé svou mírnou povahou.
Obrazek


zkartky

26. února 2009 v 14:37 | inka
Zkratky

Pokud Vám někdy dělá potíže rozluštit písmenná označení jezdeckých soutěží, nahlédněte do tabulky zkratek používaných Mezinárodní jezdeckou federací.
FEIMezinárodní jezdecká federace (fr. Federation Equestre Internationale)
CSSkoková soutěž
CDDrezurní soutěž
CCVšestrannost (military, angl. Eventing)
CAVozatajská soutěž (angl. Driving)
CESoutěž ve vytrvalostním ježdění
CVVoltižní soutěž
CHJakákoli soutěž, při které se koná závod ve více než jedné disciplíně (fr. Concours Hippique)
CIMezinárodní soutěž
CIOOficiální mezinárodní soutěž
CNNárodní soutěž
JJunioři
PPony jezdci
YMladí jezdci (angl. Young riders)
ChDěti (angl. Children)
WSvětový pohár (angl. World Cup)
WEGSvětové jezdecké hry (angl. World Equestrian Games)
MSvětový
EUEvropský


Zkratky se skládají tak, aby přesně vyjadřovaly obsah soutěže:
CSI - Mesinárodní skoková soutěž
CCI-J - Mezinárodní soutěž ve všestrannosti juniorů
CDN-P - Národní drezurní soutěž pony jezdů
CSIO-Y - Oficiální mezinárodní skoková soutěž mladých jezdců
CDI-W - Mezinárodní drezurní soutěž - Světový pohár
CSI-W - Mezinárodní skoková soutěž - Světový pohár

GRGeneral Regulations (všeobecná pravidla)
NFNational Federation (národní federace, tj. u nás ČJF)
OCOrganising Committee (organizační výbor)
ILPHInternational League for the Protection of the Horse (Mezinárodní liga pro ochranu koně)
WEVAWorld Equine Veterinary Association (Světová asociace veterinářů věnujících se koním)
IOCInternational Olympic Committee (Mezinárodní olympijský výbor)
NOCNational Olympic Committee (Národní olympijský výbor)


kroky koně

26. února 2009 v 14:33 | inka
Chody koně

Krok
Krok má čtyřdobý takt.
Tento pohyb se nazývá raterální,
což znamená, že následující obě stejnostrané
končetiny jdou po sobě. Kůň má vždy nejméně
dvě končetiny v kontaktu s podložkou. Jeho krok je dlouhý,
krk má uvolněný.


Klus
Klus je chod koně v dvoudobém taktu.
Pohyb je diagonální s krátkou fází vnosu.
Klusající kůň dosahuje maximální rovnováhy
a současně vykonává nejdelší možný krok.


Cval
Cval má třídobý takt.
Pro dobrou rovnováhu může kůň cválat takzvaně
na levou nebo na pravou ruku. Během cvalového
skoku musí kůň balancovat.


Trisk
Je to nejrychlejší chod koně

drezura

26. února 2009 v 14:32 | inka

Drezúra

http://www.luckydrasov.cz/pic/drezura/drezura2.jpg

http://www.tarpan.cz/prodani_kone/k_dancer.jpg
Drezura je jedno z nejdůležitějších odvětví jezdeckého sportu. V roce 1532 založil Frederico Grisone akademii, kde byli koně připravování k předvádění složitých pohybů. Během staletí se drezurní jěždění vyvinulo z jakésiho cirkusového představení až do podoby, kterou známe dnes. V roce 1912 se jela první drezurní úloha na olympijských hrách. Cílem drezury je co nejvíce zdokonalit pohyb koně. Dobře vycvičený kůň se pohybuje s jakousi ladností, uvolněností, ale přitom musí být velice pevný v nohou. K tomu je zapotřebí dostatečné ohebnosti, pružnosti, vyváženosti a dobře vyvinutého svalstva. Veškeré pohyby, které kůň vykonává, musí vypadat jakoby je dělal z vlastní vůle, kůň musí být schopen reagovat na jezdcovy nepatrné pokyny. Dále je potřeba, aby kůň byl psychicky schopen vykonávat tyto složité drezurní figury, musí být dostatečně motivován ke správnému provádění cviků a k tomu je zapotřebí řádná disciplína. Kůň, který nebude u některých cviků chápat o co se jedná, nebude nikdy schopen tyto cviky předvést.
Samotné závody a cvičení probíhají v tzv. drezurním obdélníku, který má rozměry 20x40 m. V mezinárodních soutěžích je tento obdélník větší a to o rozměru 20x60 m. Jízda je většinou předváděna s doprovodem hudby. V této soutěži jsou dány i stupně obtížnosti stejně jako tomu je u parkuru, s tím rozdílem, že zde není stupeň obtížnosti spojován s výškou překážek, ale s obtížností jednotlivých figur a cviků.
Podle všeobecně platných pravidel jsou po obvodu a uvnitř jezdeckého obdélníku umístěny jednotlivé body, které jsou označeny písmeny. Každé toto písmeno značí místo, kde jezdec s koněm provádí jednotlivé cviky nebo vyznačují místo, kudy má jezdec projet.

Copyright (c) P.Steinbauer

Copyright (c) P.Steinbauer

Copyright (c) K.Fränkelová

Cviky v drezuře
Couvání - Couvání je rovnoměrný pohyb zpět, ve kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech. Nohy se mají dobře zvedat a zadní zůstávat na rovné čáře. Při couvání kůň, ať stojí nehybně, má zůstat "na přilnutí" a udržet si chuť k pohybu vpřed. Vážnými chybami jsou vzpírání se nebo ukvapenost pohybu, odpor nebo vyhýbání se ruce, uhýbání zádě z přímé linie, rozkročující se nebo neaktivní zadní nohy, vlečení předních nohou.

Kontracval - Je to vlastně cval
na jinou nohu. Např. Jezdec, který jedena koni, cválajícím na pravou nohu, při kontracvalu ho nechá cválat na levou. Kontracval je cvik zvyšující ohebnost. Kůň udržuje své přirozené ohnutí ven z kruhu a je postaven na stranu vedoucí nohy. Jezdec se má vyvarovat zkroucení koně, které by způsobilo ztuhnutí a porušení čistoty chodu, musí zabránit vypadávání zádě z kruhu a musí omezit své požadavky ve shodě se stupněm ohebnosti koně.

Obrat kolem předku - je to figura, při které se kůň zadní částí těla otáčí přes předních nohou, kterými pouze podupává téměř na místě.

Dovnitř plec - je to figura, při které se kůň odklání od směru pohybu v úhlu asi 30 stupňů. Většinou se provádí u stěny obdélníku, takže se kůň odklání od stěny směrem dovnitř. Vnitřní přední noha kříží zepředu vnější přední nohu. Kopyta zadních nohou směřují dopředu a nekříží se.





Poloviční překrok - je to cvik, při němž se kůň pohybuje diagonálně dopředu a zároveň do strany a je ohnutý ve směru, jímž se pohybuje.

Pasáž

- je to pomalý, velmi vysoký klus, který vyvolává dojem, jako by kůň pomalu plul nad zemí. Každý krok je ve vzduchu chvíli zadržen.


Piaf - je to vlastně klus podobný pasáži, jenže kůň stojí na místě.



Každá série cviků má škáru hodnocení od 0 do 10 bodů. Samozřejmě i v drezuře existují trestné body a penalizace.
Tabulka penalizace:
1. omyl - 2 body
2. omyl - 4 body
3. omyl - 8 bodů
4. omyl - vyloučen

Copyright (c) P.Steinbauer

Rozhodčí hodnotí jezdce a koně stupnicí od 1 - 10.
Stupnice:
10 - vynikající
9 - velmi dobrý
8 - dobrý
7 - dosti dobrý
6 - uspokojivý
5 - dostatečný
4 - sotva dostatečný
3 - téměř špatný
2 - špatný
1 - velmi špatný
0 - nebyl předveden

Drezura se cvičí a závodí v tzv. drezúrním obdélníku. Velikost tohoto obdélníku je 20x40m, ve vyšších stupních a v mezinárodních soutěžích 20x60m. Drezura se často jezdí za doprovodu hudby, což tento sport povyšuje na umění.

.Obrázek “http://www.drezura.sk/clanky/obrazky/clanky.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Drezurní sedlo



http://svet-koniku.unas.cz/obrazky/drezurni-wintzex.jpgObrázek “http://www.ifauna.cz/equi/preview/111307.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.http://www.jezdime.cz/imgs/p9876999.jpg


Drezurní uzda


http://vsg-obchudek.websnadno.cz/uu.jpgObrázek “http://zepo.jhdat.cz/zepo/zbo/1544.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.http://staj.ufonek.net/obrazky/obchudek/1480.gif

parkur

26. února 2009 v 14:31 | inka
Parkur

Při parkurovém skákání jde o to, projet celou dráhu s překážkami co nejlépe, tzn. bez trestných bodů, a v co nejlepším čase. V tomto druhu sportu musí jezdec prokázat souhru s koněm, velmi dobré vedení koně a v neposlední řadě také správný sed jezdce na koni i při skákání.
V parkuru existuje několik stupňů obtížnosti. Od nejlehčího ZM, po nejtěžší TT. Každý stupeň má danou výšku překážek, přes které kůň skáče. V tomto stupni může být překážka nanejvýš o 10 cm vyšší než je požadovaná výška stupně obtížnosti. Např. v stupni L může být překážka nanejvýš 130 cm (120+10 cm).
Zde je přehled všech stupňů obtížnosti:
ZM - 90 cm
Z - 100 cm
ZL - 110 cm
L - 120 cm
S - 130 cm
ST - 140 cm
T - 150 cm
TT - 160 cm
Když se stane, že kůň překážku nepřeskočí nebo odmítne poslouchat jezdce, dostává trestné body nebo je vyloučen. Samozřejmě na tyto penalizace jsou tabulky.

Jelikož stupnic penalizací je více, následující přehled je podle stupnice A:
shození, poboření překážky nebo dotyk končetiny koně vodního příkopu = 4 trestné body
1. odmítnutí poslušnosti = 3 trestné body
2. odmítnutí poslušnosti = 6 trestné body
3. odmítnutí poslušnosti, pád jezdce nebo obou = vyloučení
překročení časového limitu za každou započatou vteřinu = 1 trestného bodu, při rozeskakování = 1 trestný bod

Podle stupnice C, která se používá na většině světových soutěžích v parkuru:
shození, poboření překážky nebo dotyk končetiny koně vodního příkopu = 4 trestné body
1. odmítnutí poslušnosti = 4 trestné body
2. odmítnutí poslušnosti = 4 trestné body
3. odmítnutí poslušnosti, pád jezdce nebo koně = vyloučení

V parkurovém skákání se požívají různé druhy překážek. Existují dva základní druhy překážek: kolmé skoky a oxery.

Kolmé skoky
jsou to vertikální překážky s několika kavaletami uspořádanými jedna na druhou. Je poměrně obtížný, protože kůň má jen málo času uvědomit si výšku skoku. Mají za úkol prověřit schopnost koně skákat do výšky.



Oxery
jsou to takové překážky, na nichž musí kůň skákat nejen do výšky, ale i do dálky. Jsou sestaveny tak, aby když se jich kůň dotkne, ihned spadli.



Zeď

je to svislá překážka namalovaná z namalovaných dřevěných kvádrů se světlejším okrajem. Někteří koně jsou z ní vystrašeny, protože nevidí místo doskoku.



Dvojbradlí
neboli doublebar
je vlastně oxer s dvěma řadami stojícími těsně u sebe různě vysokými kavaletami.

Trojbradlí neboli tripplebar
je oxer se třemi řadami stojícími těsně u sebe různě vysokými kavaletami.


Křížek
je to nejjednodušší překážka. Skládá se ze dvou kavalet postavenými přes sebe do tvaru písmene X.

Kozí hřbet
tato překážka se moc v soutěžích nevyskytuje. Vypadá jako trojbradní, ale prostřední kavaleta je nejvyšší než první a poslední.

Přírodní skoky
jsou to překážky vyrobené z přírodních materiálů jako jsou nenabarvené tyče nebo forma živého plotu. Tyto překážky jsou obtížné, koně se jim často vyhýbají.



Základní oxer
je jeden z nejtěžších oxerů. Skládá se ze dvou stejně vysokých překážek postavených těsně za sebou a skáčou se jedním skokem



Vějíř
skládá se ze tří kavalet, které vycházejí z jednoho sloupku a rozevírají se do třech, což koni umožňuje skákat na jedné straně jako kolmý skok a na druhé straně jako trojbradlí.

Vodní příkop
existuje ve dvou typech: kombinovaný s kolmým skokem nebo oxerem, nebo širší příkop s nízkým živým plotem před ním. Na doskoku je umístěna bílá páska, aby bylo možno posoudit, zda kůň neudělal chybu.


V parkurovém skákání existují různé druhy soutěží, jako jsou např. klasická soutěž, dvoufázové skákání (tzv.dvoufázovka) a stupňovaná obtížnost (tzv. postupka).

41 rad

26. února 2009 v 14:30 | inka

41 rad pro bezpečnou vyjížďku

Noste mobilní telefon, když jedete na vyjížďku, a ujistěte se, že váš kůň zná zvuk jeho zvonění. Noste telefon na ruce anebo u nohy, kde vám nemůže ublížit, kdybyste spadli. Podobně nepřipevňujte telefon k sedlu, protože když spadnete a kůň vám uteče, telefon vám nepomůže.
http://blog.macich.net/data/sx_02.gif
Než vyjedete, řekněte někomu, kam jedete a jak dlouho asi budete venku Připevněte kovový štítek s vaším jménem a číslem stáje na výstroj koně. Pokud se od koně oddělíte, kdokoli ho najde, bude vědět, odkud kůň je.
http://www.heise.de/ct/ftp/testbilder/scanner_0404/entrastern/canon_lide80_entrastern_150dpi_normal_schaerfen.jpg
Pokud máte nějaké zvláštní zdravotní obtíže (např. alergii na penicilin), noste náramek s varováním. Po silnici jezděte ve dvojici vedle sebe - ale jenom tam, kde je dobrá viditelnost a kde je to bezpečné. To podnítí řidiče, aby vás předjeli opatrně a ne těsně kolem vás ve velké rychlosti.
http://www.ckrumlov.cz/obr/region/firmy/1758b.jpg
Vždy noste fluorescentní výstroj, když jedete po silnici, a to i v létě tam, kde stíny mohou ovlivnit viditelnost. V obchodech existuje velký výběr jak pro jezdce, tak pro koně. Odrazové oblečení a varovná světla jsou efektivní, když jedete v mlze nebo když se stmívá.
http://www.linea.hr/images/uploads/tov3990_nasl.jpg
Zkontrolujte podkování ještě před jízdou a ujistěte se, že podkovy nejsou povolené. Je nepříjemné ztratit podkovu daleko od domova. Vzpomeňte si na staré pravidlo vždy mít u sebe háček na kopyta a kus provázku. Háček pro odstranění kamínků z kopyt a provázek na dočasné opravení výstroje. Při návratu do stáje zkontrolujte kopyta a nohy koně. Podívejte se, zda nejsou někde škrábance anebo odřeniny, popř. je ošetřete. Bláto by mělo být smyto a poté osušeny nohy. Opláchněte také kamaše, aby byly napříště čisté - zaschlé bláto může koňské nohy odřít. Přizpůsobte rychlost povrchu. Rychlá práce na hlubokém písku nebo v blátě může způsobit natažení šlach a na tvrdém povrchu zranění z otřesu. Necválejte po pásech trávy podél silnic. i když vypadají vhodné ke cvalu, mohou tam být díry a příkopy. A kdyby kůň uskočil, mohl by se dostat na silnici a uklouznout, anebo jezdce shodit a poté utéct po silnici. Cválejte na různých místech. Kůň by jinak mohl začít tušit, na kterém místě se cválá, a stát se těžko ovladatelným. Aby kůň zůstal dobře vychovaný, občas projíždějte cvalové úseky v kroku a občas choďte na vycházce pouze v kroku, aby si nemyslel, že každá vycházka znamená divoký cval po okolí. Staré rčení "poslední kilometr domů se chodí v kroku" znamená, že se kůň vrací do stáje klidný a nezpocený. Nikdy se k neznámému koni, kterého venku potkáte, nepřibližujte cvale anebo v klusu. Pokud ho chcete předjet, vždy se zeptejte jezdce, jestli mu to nevidí a poté teprve pokračujte v rychlejším chodu. Zkontrolujte povrch i na doskokové straně skoku, pokud chcete skákat. A vždy odstraňte větve. Váš kůň by měl být dobře na pomůckách. To se vám může vyplatit, když se setkáte s nějakým problémem. Koně mohou být cvičení i venku, např. ustupování na holeň tam a zpátky po cestě, přechody na určitých bodech. Pomůže, když si zvolíte určitý cíl, kterého chcete na vycházce dosáhnout. A nezapomínejte si v klusu občas přesednout a cválat na obě nohy. V zásadě máte na koni více kontroly než ze země. Ale když se setkáte s něčím, čeho se váš kůň opravdu bojí, a myslíte si, že koni dodáte více jistoty ze země, nebojte se sesednout a koně provést. Většinou pomůže, když se postavíte mezi koně a předmět, kterého se bojí. Kůň si bude připadat více ochráněn a pokud uskočí, neskočí na vás. Jeďte kolem odstrašujících předmětů v lekci "dovnitř plec" tak, aby se kůň na předmět nedíval. Nenuťte koně, aby se na předmět díval, anebo aby se k němu přibližoval, protože to ho jenom více vystraší. Pokud ale kolem předmětu projedete několikrát, nejspíš se rozhodne, že se ho není třeba bát. Když jedete po silnici, nechte koně sestaveného doleva, aby zadem neuhnul do silnice. Snažte se přejít silnici ve skupině, aby nezůstal jednotlivý kůň sám na jedné straně. Koně se také musí naučit stát klidně na křižovatkách a přechodech. Buďte ohleduplní, když předjíždíte jiné uživatele cest. Mnoho lidí se koní bojí a nemají je rádi, když je kůň předjíždí v rychlosti - anebo pokryje blátem. Na druhou stranu se nebojte poprosit, aby vám uvolili cestu, pokud se jejich činnost nebo chování vašemu koni nelíbí. Netuhněte a nezkracujte otěž když se blížíte k předmětu, o kterém si myslíte, že by se ho váš kůň mohl bát. On by si pak určitě myslel, že se bát musí. Zůstaňte klidní, ale připravte se na to, že možná budete muset rychle reagovat. Vždy jezděte pozitivně a jistě, aby vám kůň důvěřoval, i když po něm chcete něco, čeho by se jinak bál. Jezděte pomalu kolem skotu ve výbězích, abyste zvířata zbytečně nerozčilovali - i jejich majitele! A vždy respektujte zákony. Pokud uvidíte v dáli skupinu cválajících jezdců, může koně uklidnit, když ho otočíte do opačného směru, aby na koně neviděl. Když jezdíte ve skupině (zejména ve cvalu), měly by být rychlejší a vznětlivější koně vpředu a stabilnější a spolehlivější koně za nimi. Na silnici by měli být vedoucí i poslední kůň velmi poslušní, protože právě oni budou pomáhat kontrolovat provoz. Nervózní a mladí koně by měli být mezi staršími a zkušenými koňmi. Nikdy nepronásledujte volného koně, když sami sedíte na koni, protože to ho jen více rozčílí. Následujte ho pomalu a v bezpečné vzdálenosti (cca 50 m) a když se ho pokoušíte chytit, slezte z koně. Když míří domů, zavolejte do stáje, aby mohl koně doma někdo odchytit. Naučte se dobře obrat kolem předku a couvání, aby otevírání vrat nebylo nezvladatelným úkolem. Když prochází vraty několik koní najednou, měli by jako první projít více nervózní koně. Ochraňujte svého koně. Kamaše pomohou zabránit zranění nohou a ledvinová deka udrží koňská záda v teple a suchu. V létě si vezměte ušanku a repelent proti mouchám. Pokud chcete odstranit větev nebo jiný předmět, uchycený v ocase, slezte z koně a přitom ho otáčejte doleva, aby vás neuhodil nebo neutekl. Váš společník může koně podržet a zakrýt mu oči, aby kůň předmět, který odstraňujete z ocasu, neviděl. Pokud jste sami, kůň bude lépe stát podél plotu. Pomůže to i při nasedání, když při něm nechce stát klidně. Koně, který nechce nějakým směrem jít, jezděte dopředu pozitivně a rozhodně a používejte příslušnou holeň a otěž, abyste mu zabránili v otáčení. Pokud se přesto otočí, obraťte ho zpět do směru, kterým chcete jet. Nezapomeňte koně pochválit, když vás poslechne. Dávejte pozor, ať koně netaháte za otěž, když ho pobízíte dopředu, aby se nepostavil na zadní, snad ještě jasněji řečeno - při pobízení v těžší situaci povolte otěž. Jezděte po různém terénu, čímž podpoříte schopnost koně sám sebe nést. Klus do kopce posiluje zadní nohy koně a prosperuje srdci a plicím. Snažte se zůstat s v rovnováze s těžištěm koně. Když jezdíte do kopce, lehce se předklánějte a nadlehčete se. Když jezdíte z kopce, udržujte lehký kontakt s vaší váhou lehce dozadu a jeďte rovně, aby se kůň udržel v rovnováze. Vydatný a dlouhý klus často uklidní nervózního a čerstvého, ale musíte udržovat klus rovnoměrný a pravidelný. Zůstaňte v klidu a uvolněně sedět, pokud váš kůň poklusává, místo aby šel v kroku. Většinou to bývá způsobeno napětím nebo rozčílením. Nezapomeňte koně pochválit, když přejde do kroku. Pokud se kůň neuklidní, někdy pomáhá z koně slézt a pět minut ho vodit. Je lepší vodit klidného koně, než se hádat s rozčileným. Pokud se kůň v kroku loudá, pokuste se používat střídavé pomůcky holeněmi: použijte levou holeň, když kůň zvedne levou přední nohu a pravou holeň, když kůň zvedne pravou přední. Nechte ho, ať natáhne hlavu dopředu a dolů a poté používejte pomůcky v rytmu jeho pohybu. Ale nenavykejte si koně konstantně okopávat holeněmi! Příliš krátké otěže zkrátí krok koně a může i poklusávat, když ucítí napětí jezdce. Kůň obvykle od pohybujících se předmětů uskočí do strany. Pokud vidí něco odstrašujícího před sebou, nejspíš prudce zastaví. Pokud toto víte, můžete reakci svého koně předvídat. Pokud se kůň bojí projít vodou, nechte ho nejprve vodu očichat a nikdy na něj nepospíchejte, jen by se bál ještě víc. A zase - při pobídce vždy povolit otěž. Snažte se chodit ven s koňmi, kteří mají přibližně stejně dlouhý krok jako ten váš, abyste na sebe nemuseli věčně čekat nebo se dohánět. Vyhýbejte se stálému používání stejné trasy, zejména pokud se musíte otáčet; to by mohlo způsobit to, že se kůň bude domů otáčet dříve, než to chcete. Pokud jezdíte na zahozené otěži a na koně a okolí se nesoustředíte, nedivte se, když se vám stane něco neočekávaného a vy skončíte na zemi! Lepší je stále udržovat kontakt s hubou, když na dlouhé otěži. Zdravte!! A nahlas, a každého, i neznámé, i mladší a i když nemáte náladu. Chodec vnímá jezdce často jako někoho, kdo se mu chce nadřadit. Vezmete mu vítr z plachet. Vyhnete se často jak konfliktům, tak zbytečným - i neoprávněným stížnostem vůči sobě i vašemu klubu (pokud nemáte koně vlastního.

původ koně

26. února 2009 v 14:29 | inka

Jak to všechno začalo...

Chceme-li objevit nejdávnějšího předka vznosného, rychlého a nesporně inteligentního zviřete - koně, musíme se vydat daleko do minulosti, do spodního eocénu. Eocén je druhé období starších třetihor, období, kdy po poměrně nesmělém "rozjezdu" během nejstarší epochy třetihor, paleocénu, dochází k prudkému rozvoji a rozrůznění savců. Koncem druhohor zmizela z povrchu světa drtivá většina fauny plazů, kteří do té doby ovládali naši planetu. Nesčetní druhohorní savci, dosahující velikosti rejska, nejvýše kočky, měli najednou pro sebe spoustu místa a zdrojů potravy. A tak začal před 65 milióny let rychlý rozvoj moderních savců. Pradědové savců se živili podobně jako dnešní hmyzožravci - hltavě konzumovali vše, na co jejich síly stačily: hmyz, vajíčka, zdechliny i obratlovce menší než oni sami. A najednou se před nimi otevřely netušené možnosti. Rozběhli se po světe, vybírali si nejpříhodnější prostředí i potravu a podle toho se překotně vyvíjeli v různé typy. Vytvořil se celý vějíř nových živočišných forem - paleontologové tomu říkají radiace. V paleocénu se mizi jinými, velmi zvláštními, mnohdy dokonce obludnými savci (většina již dávno vymřela) objevili i podivní tvorové s kopýtky na prstech. Jinak však vypadali spíš jako šelmy, někteří měli dokonce dlouhé "vlčí lebky" a vzdor původní všežravosti se živili převážně masem. Přesto je považujeme za předky kopytníků. Odborníci je nazývají Condylarthra, popularizátoři prakopytníci. Tato skupina má ve vývoji savců úlohu jakéhosi držadla vějíře. Ač sama poměrně brzy vymřela a dnes najdeme na celém světě jen jediný rod jí blízce příbuzný (je to jihaofrický hrabáč, Orycteropus), vyšla z ní velká skupina malých i větších čeledí a jiných systematických jednotek. Už v eocénu se potomci "prakopytníků" zformovali do dvou velkých řádů - lichokopytníků (Perissodactyla) a sudokopytníků (Artiodactyla). Lichokopytníci se rozpadli na dvě linie - Ceratomorpha a Hippomorpha. Už z těchto jmen je jasné, oč jede - z toho prvního trčí nosorožčí roh, kdežto v tom druhém se ozývá jméno koně. Po pravdě řečeno první představitelé těchto linií vypadali jako dvojčata. Kdyby před nás někdo postavil živého Hyrachyus eximius z amerického eocénu, velkého jen jako ovce, sotva bychom hádali, že před námi stojí praděd nosorožců. Jeho štíhlé nohy se čtyřmi prsty na předním a třemi na zadním páru byly schopny rychlého běhu, úplný chrup se téměř nelišil od prakoníků a také způsob života obou skupin byl téměř shodný. Pak však se vývoj ubíral rozdílnými směry. Nosorožci se změnili v těžké váhy a uchovali si větší počet prstů. S nimi do jedné skupiny řadíme i tapíry, kteří se kupodivu během dlouhého vývoje moc nezměnili.

Kůň úsvitu dějin - Eohippus


Uznávaný předek rodu Hippomorpha, rozšířený v pralesích Evropy, Severní Ameriky a pravděpodobně i Asie, byl ještě menší než "pranosorožec" Hytachyus. Velikostí i křehkou stavbou těla nejspíš připomínal dnešního bedlingtonteriéra (včetně toho výrazně klenutého hřbetu), jen hlava už vzdáleně připomínala koňskou a na prstech - počtem se zcela shodovaly s prsty "pranosorožců" - byla drobná kopýtka. Tohle podivné zviřátko dostalo hned dvě jména. V Evropě proslulý paleontolog Owen v roce 1840 objevil pozůstatky tohoto prakoně a pojmenoval ho Hyracotherium. V Americe dostal jméno Eohippus (v překladu Kůň z úsvitu dějin, jitřní kůň), když se v roce 1867 v eocenní horninách našla úplná kostra příslušníka roku Eohippus. Pocházela z Wyomingu a podle ní a dalších nálezů se nakonec podařilo odhalit celý vývoj koní. Už ve dvacátých létech 20. století proslulý americký paleontolog Matthew zjistil, že jde o týž rod. Žádný ze světadílů se však nechtěl svého "původního prakoníka" vzdát, a tak byla Matthewova myšlena zamítnuta jako nepodložená. Teprve po druhé světové válce přišla ke cti teorie o pohybu kontinentů a ukázalo se, že Evropa se Severní Amerikou dlouho tvořila jeden kontinent, zatímco Asii oddělovalo tzv. Turgajské moře (v místě Uralu). Zárodek Atlantiku sice vznikl už v druhohorách, ale v době, kdy se vytvářely "základy koňstva", spojoval Evropu s Amerikou pevninský most, jehož troskami jsou Grónsko, Island, Faerské ostrovy a Hebridy. I tato dnes nevlídná oblast měla teplé, tropické klima a porůstaly ji hustě vlhké pralesy. Nebyla tu tedy žádná nepřekročitelná přahrada oddělující americké populace od evropských. Drobné rozdíly je možné připsat na vrub druhové rozmanistosti a proto platným názvem je hyracotherium, eohippus je synonymum.
Nejzachovalejší kostra tohoto zvířete byla nalezenla v r. 1931 v pánvi řeky Bighorn ve Wyomingu v USA. Paleontologové z Kalifornského technologického institutu ji velmi pečlivě sestavili. Vznikla pak podle ní dokonalá rekonstrukce, představující nám nejstaršího z koní jako živého.
Eohippus měl na přední noze čtyři prsty a na zadní tři, všechny byly chráněny silnou vrstvou rohoviny, kopýtkem. Za prsty měli tito koníci ještě nášlapný polštářek, jaký dnes chrání střed psí tlapky. Podle mínění některých odborníků je zbytkem tohoto polštářku "ostruha", malý rohovitý útvar na zadní straně spěnkového kloubu: je to tedy mozol metakarpální, nebo metatarsální. Široký nášlapný polštářek a roztažené prsty rozkládaly váhu zvířete na větší plochu a umožňovaly mu snadno se pohybovat po měkké půdě tropického pralesa a po bažinatých březích vodních nádrží, kde tito předkové koně žili. Oči Eohippa ležely skoro ve středu hlavu. To do značné míry omezovalo prostorové vidění, charakteristickou součást obranného systému zvířat žijících v otevřeném prostředí. V hustém porostu je účinnější detailní vidění než rozhled. Eohippus měl 44 zubů a na rozdíl od chrupu dnešního koně měli prakoníci nízké stoličky (asi jako prasata a opice), ideálně přizpůsobené ke žvýkání jemnách, šťavnatých listů nízkých keřů. Odborníci se domnívají, že srst prakoníků měla pdobný vzhled jako srst jelenovitých. Patrně měla světlé skvrny nebo pruhy na tmavém podkladě, obvyklé ochranné zbarvení mnoha druhů obývajících pralesní prostředí. Tyto vlastnosti podpořily přesvědčení vědců o tom, že eohippus byl svázán s pralesním prostředím. Ostatně jeho zbytky se našly společně s pozůstatky pralesních opic. Jedinec rekonstruovaný v Kalifornském technologickém institutu je v kohoutku vysoký pouze 35 cm a živý patrně vážil asi 5,5 kg. Ovšem tyto rozměry zdaleko nemusely být u všech členů svého druhu shodné: pravděpodobně byly značně proměnlivé jak tvary tak velikosti, a to jak individuálně tak u populací z různých míst. Nejměnší z nich mohli měřit jen 25 cm, ti největší měli výšku skoro dvojnásobnou. V Evropě existovaly jen větší varianty.

Orohippus a Epihippus

Eocén trval zhruba 19 miliónů let, začal před 53 milóny let a skončil před 34 milióny let. Za tu úctyhodně dlohou dobu se předkové koní mnoho nezměnili. Vznikly nové rody Orohippus a Epihippus. Nebyli o moc větší - Orohippus osbornianus měřil v kohoutku jen 38 cm, vypadali dosti podobně a pokrok se u nich projevoval jen nepatrnými znaky - přeměnou trojbokých třenových zubů ve čtyřboké stoličky, vymizením posledních zbytků prvního a pátého prstu na zadních nohách (Eohippus měl ještě jejich zbytky v podobě malých kůstek) a u rodu Epihippus se zkrátil čtvrtý prst na přední noze, takže se už nedotýkal země. Měl také dokonalejší pohybové schopnosti a lépe přijímal potravu. Dost malý efekt za patnáct miliónů let... Jenomže vývoj je jako těžce naložený vlak. Dlouho trvá, že se pohne z místa, rozjiždí se pomaloučku, ale pak nabere rychlost.

Mesohippus


Další zřejmý vývojový stupeň představoval ve spodním a středním oligocénu Mesohippus, který byl v kohoutku 45 (max. 60) cm vysoký. Měl ještě klenutý hřbet, ale nohy již byly poměrně delší a počet prstů na předních nohou se snížil na tři, našlapoval však na tři prsty i zadními končetinami. Objevily se také náznaky vývoje třenových zubů a řezáků schopných silnějšího stisku a odkusování, takže tento koník již mohl vybírat z rostlin různé kvality. Stoličky něměly dosud cement. Rozdíly ve stavbě těla vyplývaly z přizpůsobování se měnícímu se prostředí. Mesohippus totiž opustil podmínky husté džungle, která se postupně měnila v křovinaté oblasti, podobné dnešnímu buši. Tady vyhledával nízký podrost a keře, na nichž se pásl. Ke ztrátě čtvrtého prstu přední nohy došlo zřejmě proto, že stále větší část váhy zvířete se přenášela na sílící prostřední prst - výmluvné svědectví o změně vlastností půdy, na kterou zvíře došlapovalo. Mesohippus byl však již zvířetem rychlejším. Následkem ústupu vlkhého pralesního prostředí se dosud měkká půda podstatně zpevnila a vyžádala si tak změnu stavby chodidla. Prodloužení končetin bylo zase podmíněno volnějším pohybem na delších trasách, vyžadujících větší rychlost. K prodloužení hlavu a posunu očí výše do stran došlo nutností sledovat větší část obzoru. Všechny tyto změny prozrazují počínající převrat ve způsobu ochrany, posun od skrytého způsobu života k aktivnějšímu stylu, založenému na sledování napřátel a na včasném útěku. Ačkoli pochopitelně nemůžeme sledovat i změny tělního krytu, můžeme předpokládat, že i srst a zbarvení se změnily od pruhů a skvrn k nevýraznějšímu zbarvení stepních zvířat. Pozůstatky známe ze Severní Ameriky, ale někteří paleontologové se domnívají, že jeho předkové příšli po pevninském mostě ze Sibiře.

Miohippus


Od konce oligocénu až po svrchní miocén, po dobu asi 15 miliónů let, postupně probíhaly změny podnebí, utváření krajiny i rostlinstva. Pralesy ustoupily lesům mírného pásma a nakonec bezlesým pláním, a na tvrdé půdě vyrůstaly jen tuhé, ale nevýživné traviny. Tlaky prostředí působily zejména na příslušníky vývojové řady koní a ovlivnily je takovým způsobem, že vzrostla jejich schopnost využívat nové potravinové zdroje. Zvětšily se tím jejich rozměry i energie, umožňující snažší únik před přirozenými nepřáteli. Během asi 5 miliónů let došlo ke změnám, spojeným s nevyhnutelnými přesahy - Mesohippus se změnil v Miohippa. Vyklenutý hřbet, typický pro nejstarší formy vymizel, trup získal tvar, který spolu s dlouhýma nohama předurčoval zvíře k rychlému běhu. Miohippus měřil asi 60 cm i více, na předních nohách měl tři prsty, krajní dva ještě zřetelné. Řezáky už jsou patrné.

Parahippus

Stepní vegetace roste v nepříznivých podmíkách, je tvrdá, často vyztužená křemičitými sloučeninami. Proto i stoličky koní zmohutněly a na korunkách se objevil cement. První, kdo si tuto vymoženost opatřil, byl Parahippus, koník žijící v několika druzích a hlavně již v početných stádech v oblastech, kde se i dnes rozkládají travnaté prérie. Vývoj nohou jde kupředu, postranní prsty zakrňují, prostřední prst mohutní a jeho kopyto mění tvar. Zkarňuje lýtková i loketní kost, stavba nohy se zjednodušuje a zdokonaluje. Výkonnost a rychlost běhu stoupá.

Anchitherium

V miocénu nastal v Americe rychlý rozvoj koní. Od samého počátku období se odštěpovaly nové a nové skupiny, například liniie rodu Anchitherium, která se přestehovala do Evropy, kde všichni příbuzní koní zatím vymřeli. Ale ani tento potomek amerického rodu Miohippus neudělal v Evropě štěstí - do konce miocénu bez potomků vymřel i on.

Merychippus


Ve středním a svrchním miocénu, v době před 25 až 20 milóny let, se v Americe objevil Merychippus, ještě ne přímý předchůdce rodu Equus, ale vykazující přesto mnohé pokročilé znaky. Merychippus měřil v kohoutku 90 nebo i více centimetrů. Toto zvíře mělo ještě tři prsty, ale celou hmotnost nesl již jen střední prst, dva postranní, opatřené též kopýtky, byly již zakrnělé a země se nedotýkaly. Delší krk umožňoval zvířeti pastvu na nízkém rostlinstvu a zvedání hlavy dostatečně vysoko pro dobrý rozhled. Tvar hlavy a umístění očí dokazují vzrůstající možnost sledování větší části obzoru. Silnější stoličky s vysokými korunkami už chránila vrstva skloviny a mezi lištami na žvýkací ploše byla silná ložiska cementu, usnadňující drcení tuhých vrstev, což zlepšovalo trávení. A navíc, ochranné možnosti zvířete zvyšovaly dokonale vyvinuté bystré smysly, dodnes typický znak velmi vnímavých koní.

Megahippus, Hipparioninae Stylohipparion, Hipparion, Neohipparion

Až potud je přehled koňského rodu přijatelný, a dokonce i neodborník se v něm může orientovat. Ale dál už je to záležitost pro specialisty. Koncem miocénu se objevila spousta druhů koní, kteří ovládali obrovské prostory a dovršení všeho se začali stěhovat na jiné kontinenty. Doposud byl vývoj koní až na nejprvnější začátky a některé vedlejší, záhy vymřelé linie, záležitostí Severní Ameriky. nyní se do Starého světa přesouvají například Megahippus, který měl nejdávnější předky společné s již vymřelým rodem Anchitherium, ale také některé druhy rodu Merychippus. Pravou invazi podnikli do Starého světa začátkem pliocénu příslušníci podčeledi Hipparioninae, tříprstí prakoníci dosahující už velikosti zebry. Tito zdokonalení koně se značně zredukovanými postranními prsty a velmi složitými stoličkami se vystěhovali z Ameriky do Asie a odtud do Evropy a skončili v Africe, kde se rod Stylohipparion udržel téměř do konce pleistocénu, kdy u nás začínala poslední doba ledová. V Americe zůstala část rodu Hipparion a jako rod Neohipparion se udržela téměř do konce třetihor. Ale ať ve Starém, či v Novém světě, i rod Hipparion vymřel a do nynějších dob se nezachoval ani jediný. O jejich úloze ve vývoji našeho koně se dlouze diskutuje. Někteří autoři je považovali za předky rodu Equus, dnes však se uvažuje spíše o jejich vztazích k zebrám a oslům. Koně ovšem využili novou možnost, kterou jim nabídlo spojení Jižní Ameriky, dosud přísně oddělené, se Severní - rod Hipparion se přestěhoval na jih od Panamy, rozrostl se a rozmožil, ale v polovině starších čtvrtohor vymřel bez potomků.

Pliohippus


Na rozhraní spodního a středního pliocénu se v Severní Americe objevil nový rod koní. Jmenuje se Pliohippus a je blízký dnešnímu koni. Podobal se mu celou stavbou těla. V kohoutku byl vysoký jako pony - 122 cm. Na silných, dosti dlouhých nohách měl už jen jediný prst s dokonalým kopytem. Postranní prsty byly skryty pod kůží. Tento revoluční zvrat, který dokončil dlouhou cestu vývoje, plně zhodnotil zase jen velký znalec severoamerických koní Matthew. Ostatní paleontologové sázeli na rod Hipparion, ten se však až do konce své existence svých třech prstů nezbavil a také jeho chrup se vyvíjel trochu jinou cestou. Byl vlastně dokonalejší než zuby dnešních koní, a protože vývoj se nedá nikdy zvrátit, Hipparion se již za předka koně rodu Equus nepovažuje. Moderní výzkumy tedy opět daly za pravdu Matthewovi. Právě od rodu Pliohippus se začíná rozvíjet další bohatý vějíř forem koní, který v pleistocénu, tedy ve starších čtvrtohorách, vyvrcholil obrovským rozvojem rodu Equus. Ten obsadil celou severní Ameriku téměř až k hranici zalednění, pronikl i do Ameriky Jižní, kde poměrně dlouho přežíval i v holocénu, tedy v naší geologické současnosti, v početných populacích široké škály druhů osídlil valnou část Evropy a Asie a pochopitelně i Afriku, neboť i zebry a osly řadíme do tohoto druhu.

Proč vymřeli koně v Americe?

Toto stěhování koní (ale i jiných druhů) trvalo až do koce pleistocénu, který je kladen přibližne do roku 9000 př. n. l. Zhruba před 12 až 11 000 lety začaly pevninské mosty mizet pod vodou, která se uvolňovala táním ledovcových štítů. Nejvýznamnější bylo zmizení pevniny Beringie, která tvořila široký most mezi Aljaškou a východní Asií v místech dnešni Beringovy úžiny. Tak došlo k izolaci Severní Ameriky. Na tomto kontinentě pak asi před 8 000 lety vymřeli nejen koně, ale i obrovští lenochodi, mastodonti a mnoho dlaších zvířat, aniž se zatím příčiny jejich vymizení podařilo vysvětlit. Do Ameriky se koně vrátili teprve se španělskými dobyvateli. První koně dovezl na Karibské ostrovy již koncem 15. století Kolombus. Na americkou pevninu dopravil 16 koní z Kuby v roce 1519 Hernando Cortés. Další tání ledu vytvořilo nepřekročitelné hrenice mezi různými typy rodu Equus, nejen vodní překážky, ale i rozšiřující se pouště. Proto se v Evropě a Asii vytvořily čtyři samostatné skupiny koňovitých, i když všechny stále řadíme jako poddruhy rodu Equus. V Evropě a v západní Asii jsou to praví koně, v severní Africe osli, na jih od Sahary zebry a v horských a pouštních oblastech jihovýchondí Asie poloosli

koně

26. února 2009 v 14:27 | inka
Co "lonžování" znamená?

Lonžování je jednou z metod přípravy koně. Neslouží pouze k "vyběhání" koně, ale je nezbytnou součástí jeho přípravy, zvláště u mladých koní. Provádí se na dlouhé lonži (vodítku), kterou má kůň připevněnou pomocí karabiny na ohlávce. Kůň se pohybuje v tzv. lonžovacím kruhu (koral), kde uprostřed stojí cvičitel, který drží lonž a udává pokyny pro pohyb koně. Dále slouží lonžování k tomu, aby si kůň přivykal na Váš hlas a s ním udávané hlasové povely.

Lonžovací kruh "koral"


Kruh je nejlepším místem pro provádění tohoto druhu výcviku. Bude-li mít zvíře okolo sebe spoustu místa (např. louka), bude vystaveno většímu tlaku pohybovat se volně po prostranství, či vyhazovat, atd… Uzavřením koně se tomu zabrání. Každý kůň se rychleji naučí, než odnauč,í špatným návykům. Proto lonžování je vhodné provádět vždy v uzavřeném kruhu, tzv. koralu. Povrch v lonžovacím kruhu by neměl být tvořen z příliš sypkého materiálu, nejen z důvodu snadného uklouznutí a následného vylekání či zranění zvířete, ale je známo, že dlouhodobý pohyb koně, např. v sypkém písku, neprospívá jeho kloubům a šlachám. Velikost tohoto kruhu by se měla pohybovat od (min.) 13 metrů do (max.) 18 metrů.

Lonž a další nezbytné pomůcky


Ideální délka lonže by měla být okolo délky 10 metrů a 3 cm šířky. Měla by být pevná. Nejlépe z bavlněného či lněného materiálu. Na jednom konci by měla být lonž opatřena pevnou karabinou k přichycení k ohlávce a na druhé straně zakončena smyčkou pro lepší uchycení lonže cvičitelem. Dále je zapotřebí lonžovací ohlávka s obnoskem nebo uzdečka s udidlem. Další nepostradatelnou součástí lonžování je lonžovací bič. Délka by neměla přesahovat 2 metry a měl by být opatřen dostatečně dlouhým šlahounem (delší než samotný bič). Ovšem lonž neslouží k bití koně, ale jako pomůcka k udávání pokynů! Lonžovací bič slouží k pobízení koně k běhu, nahrazuje vlastně svým způsobem nohy jezdce.
Další "výstrojní součástí" jsou chrániče nohou. Existuje několik druhů chráničů. Používání této pomůcky je velmi důležité, jelikož mladý kůň je přece jenom "mladý kůň" a skotačení je běžným chováním nejen u koní, ale u mláďat všech zvířat. Bandážování nohou je samozřejmostí a dodává koním v lonžovacím kruhu potřebnou ochranu a oporu.
Šlachovky: slouží především k ochraně šlach na předních končetinách.
Strouhavky: slouží zase k ochraně zadních končetin.
Kamaše: Jedná se o chrániče nohou, které poskytují koni ochranu a zároveň oporu.
Zvony na kopyta: zvony slouží k ochraně kopytních patek a tzv. korunkového okraje. Bývají vyrobeny z gumového materiálu a používají se nejen k ochraně kopyt při výcviku, ale i při skokovém ježdění.
Dále můžeme při lonžování používat i tzv. martingal. Je tvořen nákrčníkem, vidlicí s kroužky a podhrudníkem, zakončeným smyčkou, kterou je provlečen podbřišník. Martingal zabraňuje koni, aby zvedal příliš vysoko hlavu a krk nebo aby s ní neustále pohazoval nahoru a dolů.
Podobným "nástrojem" pro správné držení hlavy koně jako je martingal, je "průvlečná otěž". Průvlečné otěže slouží k donucení koně snížit hlavu. Tyto otěže se připevňují pod bočnice sedla k podbřišníku nebo jsou vedeny mezi předníma nohama a jsou připevněny k podbřišníku na hrudi koně.
Další pomocnou otěží, používanou při lonžování, je tzv. "vyhazovací otěž". Tento druh otěže je tvořen nastavitelnými řemeny, které se připevňují do kroužků udidla nebo k obnosku. Druhý konec těchto otěží se připevňuje k podbřišníku. Účel této otěže je stejný jako u martingalu a průvlečné otěže. Slouží ke správnému držení hlavy koně.
Další pomůckou je lonžovací ohlávka s obnoskem. Je to ohlávka se zpevněným nánosníkem, ke kterému jsou připevněny tři kroužky, přičemž je lonž připnuta na přední straně nánosníku. Velikou předností lonžovací ohlávky z obnosníkem je to, že udržíte koně snadněji pod kontrolou než s obyčejnou ohlávkou, jelikož pevný nánosník vyvíjí větší tlak na hlavu koně. Nánosník je vypodložen, aby příliš koně netlačil.
V pozdější fázi výcviku můžeme na lonžovací ohlávku upevnit i udidlo. Kůň si na něj zvykne, aniž by byl na udidlo vyvíjen jakýkoli tlak. Existuje spousta druhů udidel. Liší se od sebe tvarem, šířkou, velikostí a druhem působení, tzv. pákové a bez páky.
Dále je možno při lonžování používat podbřišník, který se používá v prvních fázích výcviku mladého koně. Pozvolna ho tímto svým způsobem přivykáme na sedlo. Upevňuje se v místech, kde má kohoutek.

Výcvik koně, lonžování a pomůcky


western

26. února 2009 v 14:25 | inka
Western Pleasure
Je z pohledu neznalce úplně jednoduchá disciplína, z pohledu jezdce či trenéra technická disciplína, do které připravit koně by mohlo být zajímavou výzvou, a z pohledu rozhodčího snad nejtěžší soutěž na rozhodování, zejména když se sejde několik přibližně stejně dobrých dvojic. O co zde běží?
Skupina koní s jezdci vjede do arény, kde se všechni koně dohromady dle pokynů rozhodčího pohybují po obvodu soutěžní arény krokem, klusem nebo cvalem, a to postupně v obou směrech. Často jsou také na konci soutěže požádáni jeden po druhém o zacouvání.
Kůň by měl být během soutěže uvolněný, reagovat ochotně a ihned na téměř neznatelné pomůcky a předvádět westernový ideál chodů koně, tedy chody v přiměřeném tempu, pravidelné a plynulé, žádné šourání nohou, ale na druhou stranu pohodlné na vysezení. Přitom by měl nést pěkně hlavu (kousíček před kolmicí, temeno přibližně v roviě kohoutku), a zároveň by měl být veden na rozumně volných otěžích. Dokáže to váš kůň, navíc v cizím prostředí, vedle cizích koní (hřebci, klisny i valaši pohromadě), s hudbou a diváky okolo arény?
Tato soutěž se nehodnotí body, rozhodčí na konci stanoví pořadí, v jakém se dvojice ideálu přiblížily, s přihlédnutím k závažnosti nedostatků, kterých si během soutěže všimnul.

Reining
Reining je technická, přiježděnostní, drezúrní disciplína westernového ježdění. Jsou předem stanoveny úlohy, tzv. "patterny", které můžou být na soutěžích vypisovány. Všechny patterny obsahují cval na kruzích na obě strany, přičemž větší kruhy se jezdí v rychlém a menší v pomalém cvalu. (Posuzuje se nejen tvar kruhů a schopnost předvést koně cválajícího na správnou nohu, ale také "speed control", kontrola rychlosti, schopnost koně zrychlit či zpomalit.) Při změně vedoucí nohy se předvádí letmý přeskok. Dále se v patternech setkáme s westernovými specialitami, kterými jsou sliding stop, spin nebo rollback. Součástí patternu je i couvání. Sliding stop (klouzavé zastavení) znamená, že kůň ze cvalu zastaví takovým způsobem, že zablokuje zadní nohy, podsadí je pod sebe a sklouzne po nich, přičemž přední nohy ještě doklusávají. Čáry, které kůň vyryje zadními nohami do písku, bývají při soutěžních předvedeních přes deset metrů dlouhé. K dobrému sliding stopu napomáhá dobrý povrch, často také mají koně speciální hladké dlouhé podkovy.
Rollback znamená ze zastavení se okamžitě otočit a bez prodlevy nacválat na opačnou stranu.
Spin je otočka na místě kolem vnitřní zadní nohy. Vnitřní zadní noha zůstává na místě, přední nohy se přes sebe překládají plynule v klusovém rytmu. Spiny bývají točeny ve velmi rychlém tempu. Velmi častým důvodem nulového skóre při reiningu je špatný počet spinů. Jezdec se v té rychlosti zkrátka o jednu otočku přepočítá.
Reining se hodnotí přičítáním a odečítáním bodů od stanovené hodnoty (70). Za velmi pěkně provedený úkon se body přičítají (max. 1½), za špatné provedení se body odčítají (největší možná ztráta je také 1½ bodu). Pokud není cvik proveden ani špatně, ani nějak vyjímečně dobře, žádné body se ani nepřidávají, ani neubírají. Dále se body dají ztratit penalizací např. za cval na špatnou nohu, neprovedení cviku na předepsaném místě apod.

Trail
Trail je přiježděnostní disciplína, která má ukázat, jak si kůň dokáže poradit s překážkami a úkoly, které mohou jezdce potkat na vyjížďce.
Soutěžní úloha sestává z trasy s minimálně šesti překážkami, z nichž některé se opakují v každé soutěži (stavitel pakuru má povinnost tyto překážky do soutěžní úlohy zařadit). Těmito překážkami jsou branka (otevření, projití a zavření), jízda přes nejméně 4 tyče, a couvání vyznačenou trasou.
Dále se zde můžeme setkat s překážkami jako je vodní příkop, slalom, dřevěný můstek, boční chod (ustupování do strany), otočení ve vyznačeném prostoru, nebo úkol pro jezdce - přenést předmět, obléct a vysléct plášť proti dešti, nebo vybrat a vložit dopis do poštovní schránky.
Překážky, jako je plamen, houpačka, pneumatika nebo i skok přes překážku nejsou v trailu povoleny.
Při hodnocení trailu je každá překážka hodnocena od -1½ bodu do +1½ bodu, které se přičítají nebo odčítají od základního počtu 70 bodů. Dále se odčítají trestné body, hodnota penalizace je dána pravidly podle závažnosti chyby. Ač se zdá divákům tato disciplína většinou jako jednoduchá, dojít do cíle s vysokým score vyžaduje velikou dávku jezdeckého umění i schopností koně. Např. za každé lehké ťuknutí do překážky se soutěžní dvojici odečítá ½ bodu. A aby to bylo složitější, jsou zde navíc určeny hrubé chyby (např. opakované odmítnutí vjet na překážku, vyšlápnutí z překážky nebo jiné než předepsané překonání překážky), které dvojici posouvají až na úplný konec výsledkové listiny.

Western Horsemanship
Tato soutěž je pouze pro třídu mládež a třídu amatér. (Třída mládež - soutěžící do 18 let, třída amatér - soutěžící, kteří startují na svém koni a nepodílí se na výcviku cizích koní ani jezdců.)
Rozhodčí si vymyslí krátkou úlohu, kterou jezdci postupně předvádějí. V úloze může být požadována jízda na kruhu, vlnovce i na rovné linii, a to ve všech chodech, obraty, spiny, rollbacky, couvání, ustupování, travers na dvou stopách, přeskoky ve cvalu i kontracval. Dokonce se dá nařídit i jízda bez třmenů. Na trase jsou kužely, které vyznačují místa, kde se mají jednotlivé prvky předvést.
Rozhodčí hodnotí, jak přesně se dvojici podařilo úlohu splnit, posuzuje se sed jezdce, jemnost pobídek, reakce koně na pobídky, i vzhled (upravenost a čistotu) dvojice. Hodnocení je v rozsahu 0 - 20 bodů. Chybami se body ztrácí.
Pokud jsou dva nebo více jezdců ohodnoceni stejně, přidává se jim další úkol (zpravidla něco jako krátký western pleasure), ve kterém se skupinky jezdců se stejným score definitivně seřadí do konečného pořadí.

Barrel race
Barrel race je rychlostní soutěžní disciplínou, tedy jede se na čas. Zároveň patří mezi rodeové rychlostní soutěže.
V aréně jsou pro tuto soutěž postaveny tři sudy - kovové barely, které tvoří vrcholy trojúhelníka s rozměry dle pravidel. Blíž ke startovní (a zároveň cílové) čáře jsou dva sudy, dál stojí jeden sud.
Soutěžící kolem sudu projíždějí trasu v podobě jetelového trojlístku. Nejprve obkrouží oba bližší sudy, pak objedou třetí sud a jedou zpět do cíle. Za poražení sudu je pětivteřinová penalizace.

Cutting
V této vpravdě pracovní disciplíně má kůň ukázat, jak je schopen samostatně pracovat s teletem. Jezdec má za úkol ukázat koni, které tele ze stáda chce oddělit. Kůň by měl umět tele ze stáda vyvést, aniž by stádo poplašil. Dál má kůň za úkol tele udržet oddělené od stáda.
Jde zde o samostatnou práci koně. Jakmile kůň žene vybrané dobytče od stáda, musí jezdec povolit otěž a jakákoliv pomůcka od jezdce je trestána penalizací. Kůň má předvést, jaký má cit pro krávu (cow sense), jak dokáže předvídat pohyby dobytčete a správně na ně reagovat. Na provedení úlohy má dvojice 2,5 minuty. Bodovací stupnice je od 60 do 80 bodů.Disciplína je velice náročná. Dobrý cuttingový kůň má pohyby ovčáckého psa, pracuje samostatně nízko při zemi.

Working cow horse
Jde o u nás nejtěžší soutěž, která je kombinací práce s teletem a reiningu. Soutěž má dvě části - reined work a cow work.
Reined work představuje projetí vypsané reiningové úlohy (Pro tuto soutěž je jich pět). Hodnotí se stejným způsobem jako reining. Narozdíl od reiningu se může dvojice s nulovým skóre umístit, pokud dosáhne potřebného počtu bodů ve druhé části soutěže.
Cow work spočívá v práci s jedním dobytčetem. Časový limit pro dokončení této úlohy je 2 minuty.
Poté, co je tele vpuštěno do arény, ukáže je jezdec koni, který má začít tele soustředěně pozorovat a dávat najevo "cow sense" (viz cutting). Potom jezdec pustí tele po dlouhé stěně dopředu a musí je proti stěně nejméně dvakrát obrátit o 180o. Nakonec tele zažene do středu kolbiště a tam je žene jednou v levém a jednou v pravém kruhu.
Také tato soutěžní část je obodována od 0 do 100 bodů, kde 70 bodů je základ. Celkové skóre pro tuto soutěž je součet dosažených bodů z obou částí soutěže. Při shodném výsledku se lépe umístí ten, kdo dosáhl lepšího výsledku při práci s teletem.

Freestyle riding
Je to spíše show než soutěž, přestože se určuje konečné pořadí podle daných pravidel.
Každý účastník předvede v časovém limitu vlastní úlohu obsahující předepsané reiningové prvky. K úloze je hudební doprovod (který si soutěžící dodá), a předvedená úloha by měla být s hudbou sladěna. Soutěž se jede v kostýmu odpovídajícímu hudbě a "příběhu", který jezdec předvádí.
Jezdci často využívají toho, že nejsou vázáni na povinné uzdění, a předvádějí reiningové prvky zcela bez uzdění, s volnýma rukama gestikulují a rozvíjejí děj.
Rozhodčí hodnotí nejen čistotu a kvalitu provedení reiningových prvků, ale také sehranost úlohy s hudbou a "umělecký dojem" z předvedené scénky.

Pole Bending
Také patří mezi rodeové soutěže. Je to soutěž na čas.
Kůň jede kolem řady šesti tyčí (vzdálenost mezi tyčemi je 6,36 m), kolem poslední se otočí a kličkuje mezi nimi zpět, kolem poslední se opět otočí a kličkuje na druhou stranu. Od poslední tyče se vrací na startovní/cílovou čáru zase podél řady.
Shození tyče se penalizuje pěti sekundami, taktéž ztráta přilby či klobouku.


Western riding
Western riding je disciplínou letmých přeskoků. Může sloužit jako přípravná disciplína pro ty, kteří se chystají jezdit reining, ale zatím se ještě nepropracovali k zvládnutí některého z jeho specifických prvků, jako jsou třeba spiny nebo rollbacky. Rozhodně tím nechci říct, že jde o nějakou lehkou nebo druhořadou disciplínu. Spíš naopak. Jde o disciplínu, která se disciplíně královské - reiningu - obtížností blíží.
V současnosti máme v pravidlech WRC čtyři úlohy (patterny), které je možné na soutěžích jet. Ve všech je přechod z kroku do klusu, z klusu do cvalu, ve cvalu provedení letmých přeskoků na předem vymezených místech, a couvání. Také je zde překonání nízké kavalety v předepsaném chodu (klus nebo cval).
Trasa je vyznačena pomocí dvou řad kuželů a kavalety. Jednotlivé kužely jsou od sebe vzdáleny 9 - 15 metrů. Koně projíždějí mezi kužely vlnovky (dle patternu) tak, aby pokaždé cválali na vnitřní nohu, tedy každá změna směru znamená nutnost provést jeden letmý přeskok.
Hodnocení je podobné jako u reiningu, liší se ale hodnoty penalty bodů. Tato disciplína je značně rychlá (téměř celá je jeta ve cvalu a jednotlivé přeskoky následují v rychlém sledu), takže se u ní rozhodčí rozhodně nenudí.

Team penning
Patří také mezi rodeové disciplíny.
Jde o soutěž s dobytkem. Aréna je rozdělena na dvě poloviny. V jedné části je dobytek, ve druhé je ohrádka o rozměrech 5 x 5 m.
Soutěže se účastní tři jezdci, kteří mají za úkol zahnat v časovém limitu 2,5 minuty vybrané tři kusy dobytka do ohrádky. Soutěžící mohou ukončit měření času i tehdy, mají-li v ohrádce méně kusů dobytka. V tom případě se ale nakonec umístí až za těmi, kterým se podařilo zahnat více kusů.
Soutěž má v pravidlech tu výjimku, že pád jezdce nebo koně neznamená automaticky diskvalifikaci týmu, jak je tomu v ostatních soutěžích.


Halter (Showmanship)
Tato soutěž je pouze pro třídu mládež (do 18 let) a třídu amatér (jednoduše řečeno neprofesionál, který soutěží s jedním vlastním koněm a netrénuje nikoho ani ničího koně za peníze).
Kůň zde slouží jen jako rekvizita, posuzuje se pouze předvádějící osoba, jejímž úkolem je předvést rozhodčímu na požadované úloze vypucovaného a nablýskaného koně na ohlávce. V úloze může být krok, klus, zastavení, couvání a obrat vpravo kolem vnitřní zadní nohy. Dále se kůň postaví, aby si jej mohl rozhodčí prohlédnout.
Pohyb předvádějícího, jeho chování a postavení během provádění úlohy je striktně předepsáno.
Soutěž se hodnotí body od 0 do 20.


obrazek :-D s čiči

26. února 2009 v 14:23 | inka

pro Verču

26. února 2009 v 14:12 | inka
pro Verču za SB

7 SB !!

26. února 2009 v 14:04 | inka
další SB s verčou

a další

25. února 2009 v 18:09 | inka
nestíhate co????

novaaaaaaa

25. února 2009 v 18:09 | inka
:-) mate další

2 sada

25. února 2009 v 18:07 | inka

takže ne :-)

25. února 2009 v 14:32 | inka
takže neruším tento blog !!! taqk tu pořad zustane a budu přidavat članky

tak možna zruším blog

25. února 2009 v 10:03 | inka
takže asi zruším tento blog,nikdo na něj nechodíja se na vaš pořad dívam .takže pište koment

blogy SB

24. února 2009 v 18:40 | inka
takže ja jsem se rozhodla že každy muj SB musí alespon 3krat tydně napsat v rubrice komentaře :jsem tu ,jsem,tady,..................atd.A ja si to budu prochazet a jestli tam nenajdu od každeho 3krat toto tak bude mít poslední šanci!!!!!!!!!!!


Ale nesmí to mít za den všechny 3 jinak vyhazov a nebude mím SB a pokut bude někde jinde nebo cestovat tak mi to napište do rubriky:spřatelene blogy

moc dobryyyyyyyy

24. února 2009 v 18:35 | inka

pro Lucku za SB

23. února 2009 v 19:00 | inka
pro Lucku za SB

6 spřatelko

23. února 2009 v 18:56 | inka
a dalšííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí s Luckou

a dalši tak soutěžte

23. února 2009 v 14:24 | inka
ahoj mame taqdy novou soutěž!!!Byla bych rada kdybiste soutěžily .Takže v tomhle soutěž spočíva::



pokuste se najít na internetu nebo vifotit koně při nějakem cviku nebo prostě jak skače běha stojí na zadních a takovíhle ruzny okamžiky co se jen tak nevidí.Nebudu hodnotit kolik jich pošlete ale jak to bude vypadat a mužu vam slíbit že každy dostane diplomek ale 1,2,3, místo nejheuzčí tak konec soutěžě je 15.3.

pro Mery za SB

22. února 2009 v 18:51 | inka
pro Mery za SB

5 spřatelko

22. února 2009 v 18:48 | inka
další s Mery

sem !!

22. února 2009 v 18:17 | inka
sem pište všecko

obal jarní jezdci (star stable)

22. února 2009 v 18:15 | inka

diplomek pro Kajču

22. února 2009 v 17:48 | inka





za SB pro Kajču

4 SB s kájčou

22. února 2009 v 17:45 | inka
děkuji za spřatelko

pro Pavlu za soutěž

22. února 2009 v 17:41 | inka
pro Pavlu za 1 místo za soutěž

taaaaaaaaaaaaaaaaak je to tu

22. února 2009 v 17:32 | inka
tak tady mame vítěze::

*Aske je už poměrně stará fenka BSO. Je jí 9 let, ale přestlo mi někdy příjde jako štěně. Pořád si dokáže hrát, pořád dokáže vymíšlet blbiny, pořát a pořád mě přesvědčuje o tom, že né každý starý pes je blbý a hloupý pes. Učí se až neskutečně rychle, cvik z dogdancingu ji dokážu naučit za jeden den (pokud se zrovna nemyslí například chůze do boku, což je jeden z nejtěžších cviků). Chodím s ní na cvičák, kde poslouchá a i agility si někdy dopřejeme. Možná jediná její chybička je, že je někdy až moc flegmatická :D. Milujeme, když spolu můžeme být venku, v přírodě, na dlouhých procházkách. Je to moc hodný pes, s vrtěním ocásku by přivítala aj zloděje :D. Když mám blbou náladu, jdu za ní ven, a její moudré oči, ovšem stále z jiskřičkou dětství, mi dosvězčí, že pokud mě nikdo na světě nemá rád, je tu ona, ona, má nevěrnější kamarádka na život a na smrt, která mě nikdy neopustí, nedovolí, aby mi někdo ublížil, nenechá mě samotnou...

3 blogís

22. února 2009 v 16:59 | inka
tentokrat se sašou

omluva pro Najky

22. února 2009 v 16:56 | inka
promin

omluva pro adjušku a dajušku

22. února 2009 v 16:55 | inka
promin

další SB :-D

22. února 2009 v 16:54 | inka

pro säšu za SB

prominte SB

22. února 2009 v 16:45 | inka
ahoj mo ce omlouvam mím SB ted už vam budu přidavat članky tak prominte

Pro Adjušku a Dajušku za SB

22. února 2009 v 16:34 | inka

pro Adjušku a Dajušku za SB